Mrtví
Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly vloni slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého hrbáčka času přítomného |